Najdete nás na:
 Tomáš Samek, Ph.D.

Kontakt

  • tomas.samek (at) upce.cz
  • +420 466 036 240
  • Kancelář: KG 07 013

Konzultace

  • konzultace 31.8. 13:00-14:00

Tomáš Samek, Ph.D.

Autor knihy Tahle země je naše: Český a německý veřejný prostor v deiktické perspektivě

 

Odborné zaměření

lingvistická antropologie; média a sociální vědomí; český a německý veřejný prostor; jazyková interakce a identita; antropologie vědomí; symbolická antropologie; metapragmatika; deixe; fatická funkce a sociální pouto; jazykové ideologie; teorie tezaurů a deskriptorové selekční jazyky; změna paradigmatu

 

Pro témata, jimiž se zabývám, byl rozhodující můj dlouhodobý pobyt v zahraničí (USA, Francie, Německo, Ghana). Po pracovní stáži v německém Spolkovém sněmu a studiu na Univerzitě Friedricha Wilhelma v Bonnu jsem vedl v Parlamentní knihovně mezinárodní projekt, jehož cílem bylo sladit lingvistické nástroje používané k vícejazyčnému vyhledávání informací v tezaurech a databázích Evropské unie.

Po studiích antropologie a lingvistiky ve Spojených státech (New York University, University of Virginia, University of California Santa Barbara) jsem absolvoval roční stáž v Paříži (École Normale Supérieure), kde jsem se zabýval vztahem etnické identity a fatické funkce ghanských migrantů a jejich interakcemi ve veřejném prostoru. Nyní se soustřeďuji na deiktické konstrukce sociálních identit v českých a německých médiích.

 

Přitom  zkoumám téma, které lze vyjádřit dvěma vnitřně propojenými otázkami:

1. Jak svou mluvou přispíváme k pocitu příslušnosti k širším kolektivitám a jak se naopak tyto kolektivity otiskují do našich promluv?

2. Co vypovídá naše vědomé i nevědomé komunikační chování o společenských vztazích, které panují ve veřejném prostoru, a co vypovídá zejména o „nás“?

 

Zajímá mě tedy mimo jiné identitární dynamika osobních zájmen, a tudíž ona část sókratovského „Poznej sám sebe“, kterou nelze spatřit jinak než jako vždy již promítanou na sociopolitickém plátně: ta část „já“, která je utvářena jeho různými  „my“.

Z toho pak plyne má inklinace k perspektivě, která momentálně není v módě, a proto na ni občas zapomínáme jako na nutnou součást pohledu na společnost, má-li ten pohled být úplný: perspektiva metodologického kolektivismu. Nemám nic proti metodologickému individualismu, ale jsem přesvědčen, že jeden přístup bez druhého nedokáže vnímat svět dostatečně stereoskopicky, a nutně plodí to, co je produktem každé dlouhotrvající jednostrannosti: stereotypnost představ o poznaném, byť by byla stokrát kanonizována soudobým paradigmatem vědy.

Do veřejného prostoru vystupuji svými příspěvky publikovanými v Kulturním čtrnáctideníku A2, Českém rozhlasu Plus, Lidových novinách, Deníku Referendum, Respektu, Revue Prostor, Psychologii Dnes, Novém prostoru, Britských listech a Sešitech pro umění, teorii a příbuzné zóny.

Autor odborných překladů. Editor básnických sbírek, nejnověji knihy Renaty Bulvové Jdeš touto známou krajinou a přesto nevíš kudy – Praha: Novela bohemica 2017.